Články

pozn. – Článek pochází z roku 2008

S revolucí v roce 1989 postupně ztratil svou podstatu i Státní podnik Čs.cirkusů a varieté. Nechci rozebírat dlouhotrvající a sporné problémy spojené s rozpadem této direktivní instituce, ale věnovat se právě tomu, co tento zánik nechal vzniknout. Jako houby po dešti po čase, kdy se být soukromníkem nesmělo nosit, začaly i v cirkusové profesi vznikat soukromé podniky. Podle střízlivého odhadu se takovýchto menších či větších a velkých cirkusů v naší zemi objevilo něco… Pokračovat ve čtení 

Aktivity ochránců zvířat, stoupající razance forem jejich protestů a v neposlední řadě pro cirkusy nepříznivá reklama takového konání až kampaň, jsou zdrojem dokola omílaných debat. Dochází k týrání či ne ? Je cirkusové podnikání se zvířaty zákonné či ne ? Chybí zde etika ?

Předně je nutno si uvědomit, že cirkusy nabízí to, po čem je poptávka a o co je zájem. Ano, jsou cirkusy bez zvířat, ale co na to dětský divák, jež se třeba poprvé setkává a učí… Pokračovat ve čtení 

Oficielní program podniku (který baví diváky dodnes) z toho roku u nás anoncoval největší podívanou na zeměkouli plnou obveselení a zábav, předváděných denně ve dvou představeních. Dobový tisk pravidelně celý červen útočil na zvědavost diváků reklamou na opravdovou světovou výstavu moderních pamětihodností, cirkus, hippodrom, menažerii a výstavu cvičených zvířat tohoto obrovského zábavního podniku, po 50 let (od založení) pýchy Ameriky. Jak psaly všechny deníky té doby: „na 67 železničních vozech, které tvořily celkem 4 vlaky po 17 vozech cirkus přepravoval 12… Pokračovat ve čtení 

Potulný národ komediantů přitahovalo naše stověžaté město odedávna. Nejrůznější kouzelníci, akrobaté a další potulní umělci přispívali svým předváděným uměním ke zpestření slavností konaných při příležitosti korunovací, svateb i poutí a jarmarků. Kočovní muzikusové, žongléři, saltimbankisté a pimprláci byli spolu s menažéristy základem pro pozdější velké cirkusy. Vedle této tradice komediantské zde však byla i tradice arén a kamenných divadel, mající své počátky již ve starověké Antice. Za první cirkus dnešního typu je označován podnik Angličana Filipa Astleye, který jej nechal… Pokračovat ve čtení 

Další z mých studií věnovaných cirkusovému umění je tentokrát výsledkem dlouhodobého výzkumu a spojení obrovského koníčka a zájmu s mou profesí. Po sérii různých cirkusových námětů jsem se, coby etnolog a folklorista, zaměřil na pověry mezi těmito svébytnými lidmi, jejich zvyky a tradiční rituály, čemuž (ostatně jako i dalším tématům mých článků o cirkusovém poslání a živobytí) se u nás dosud ještě nikdo nevěnoval. Cirkusová kultura je přitom plná nejrůznějších zažitých pravidel a pověr, které si cirkusáci nesou již po… Pokračovat ve čtení 

Tradiční svět cirkusu se liší v mnohých věcech a jednou z nich je i vlastní patriotické dělení na „světské“ (tj. světem jdoucích, narozených v maringotkách tzv. s artistickým rodokmenem a doložitelnou takovou obživou v několika pokoleních) a „chrapouny“ (lidmi z privátu, zvenčí, přivandrovalci). Tedy skupina ojedinělá, která si také vytvořila svou specifickou mluvu, slang či hantýrku. Jejím účelem bylo zatajit smysl mluveného slova před nepovolanými osobami. Proto vzniká všude tam, kde se zájmy jednotlivé společenské vrstvy liší od zájmů celku… Pokračovat ve čtení