(aneb lesk a bída pošumavských světáků):
Příhodná doba hlavně mezi válkami a krizemi dala celosvětově vyniknout šikovnosti českých námezdních stavěčů (tenťáků) cirkusů ve spojitosti s jejich všestranným umem a nadáním muzikálním. Chudé, většinou podhorské, regiony nenabízely tolik příležitostí k obživě, a proto lidé odsud živobytí hledali už od 40.let 19.století ve světě. Nejznámějším takovým regionem je Šumava (Pošumaví, Podlesí), zejména pak Sušicko a Strakonicko a ne nadarmo odsud (z Bukovníku) pochází i např. nejslavnější a největší český cirkus Kludský nebo nejznámější český drezér šelem pan Vojtěch Trubka (ze Skočic u Vodňan) a další.
Početné party (dechové, též plechové i smyčcové) se první vypravovaly už brzy po Matěji, sraz měli většinou na velkých nádražích (Žichovice, Horažďovice, Strakonice) a odtud se tito weltmani rozjížděli až do začátku zimy po světě, zejména do Německa, Rakouska, Francie, ale i Skandinávie a až třeba Ameriky. Proto se tu děti rodily nejvíce v srpnu. Ze šumařů se stali světáky. Pro ředitele světových cirkusů byli zruční dělníci z Čechtotiž levnou pracovní silou, kdy každý zároveň uměl hrát na několik nástrojů a ještě byl holičem nebo kuchařem, velmi žádaným a ceněným artiklem. Pro chudý kraj, manželky, matky, dcery a široké rodiny v „cirkusové horečce“ ve 20-30.tých letech 20. století zase podstatným zdrojem spokojenosti (vždyť výdělek byl měsíčně 1200-1800kč a kapelníci a celtmajstři jednou tolik!!). Pošumavští muzikanti si dokázali nejen v Evropě (mmch. i u největšího cirkusu světa amerického Barnum a Bailey jezdilo mnoho krajanů) vydobýt uznání a renomé. Šikovní a pracovití hudebníci z malých vesnic na Sušicku: Nezdice, Strašín, Lazna, Ostružno, Stachy, Bukovník, Soběšice, Maleč, Nahořánky, Mačice, Nicov, Zdíkov a Strakonicku: Cehnice, Dunovice, Čkyně, Drahonice, Paračov a dalších se stali doslova světově uznávaným fenoménem.
Nejen pozlátko cestování a vydělaných peněz, ale práce u cirkusu je především těžká dřina a pot. Postavit a zase složit obrovské třímanéžové stany až pro 11 tisíc diváků (což byla starost tzv.ladekolon), naložit a vyložit je, zvířata, maringotky a vše do vlaků, bez dnešní techniky. Přitom za sezónu německé velkocirkusy „proštapicírovaly“ 20 – 30 štací a ve Francii až 220 míst, neb se stavělo a bouralo vždy po jednom dni a putovalo se dál.., nebylo nic jednoduchého a náročné bylo i až trojí koncertní hraní Šumaváků! Od paráde maršů a reklamních pochodů městem, po někde i dopoledním, odpoledním a večerním hraní, kdy všestranní muzikanti (někde i dvou kapel) ovládali od pochodů, přes taneční hudbu, jazz až po složité ouvertury z oper. Od těžké práce byli osvobozeni jen houslisté, jejich prsty byly chráněny před poraněním. Někdo byl až virtuóz, jiný šumař, ale všichni byli zavázáni smlouvami s tvrdými podmínkami na reprezentaci podniku. Říkali:“ Jó muzikant u cirkusu, ten když vyleze na orchestr, musí vypadat jak doktor, hrát jako anděl a když sleze z orchestru, musí mít sílu jako vůl“. Vždy upravení, nažehlené uniformy, vycíděné nástroje, nesměli tropit výtržnosti, ani kontaktovat dámy z baletu, někde dokonce hráli s nohama do pravého úhlu.. Bývali vyzbrojeni špacírkami, cvikry, švýcarskými cibulemi na řetízku a cigártaškami – bez toho se málokterý světák obešel. Všude byl, znal řeči a historek měl spoustu, většinou veselých ..
Byli oblíbení, inteligentní, těšili se přirozené úctě, také zbožní a řada z nich naštěstí sepsala své vzpomínky. Právě z uchovaných a rodově předávaných pamětí a vyprávění je známo, že v zimních pauzách se uměli i okázale bavit. V nesčetných šumavských hospodách a tanečních sálech se při Silvestrech, masopustech, babských bálech a zábavách pilo, hrálo, vzpomínalo a vyprávělo.Kdo už takové úcty nepožíval, byla většinou svobodná dívka, která světákům vařila a prala. Často si našetřila slušné peníze, ale ženicha pak chuděra hledala marně..
Já se při své letošní ´studijní´ dovolené s rodinkou ubytoval přímo v epicentru – v Ostružně vedle Nezdic a Strašína. Překvapilo mě a zklamalo, že na obcích samotných mne většinou odkázali jen na skromná minimuzea (Nezdice) nebo infocentra s jen miniexpozicemi a pár fotografiemi a dokumenty věnovanými přímo světákům (Strašín). Starostové bližší neznali a dokonce v Bukovníku (rodišti Kludských)si svých ve světě proslulých rodáků (viz méhttp://www.circopedia.org/Cirkus_Kludsky) nedokáží připomenout bohužel více než jednou větou na webu a jmény Kludských na pomníku padlých v 1.světové válce. To samé – jen skromná vitrína v muzeu Šumavy v Kašperských Horách, což je poněkud škoda v době, kdy se každá sebemenší obec snaží ze svých slavných rodáků „vytřískat“ turistický potenciál např. v podobě suvenýrů, tabulí aj.!! (pozn.autora – nyní duben/2023 se v Bukovníku snad budou připravovat informační tabule o rodu Kludských).
Přímí pamětníci již bohužel rovněž nežijí, tak jen ta trocha na google, kde na mně vyskočila mj. zmínka o výstavě „Světáci- s cirkusem do světa“. Na zámku v Žichovicích už ale skončila a náhodou jsem zde byl odkázán do galerie na jiný blízký lamberský zámek v Žihobcích, „kde by měla ještě probíhat“. Také jsem se dopátral, že autorem je Mgr. Jiří Novák z Prahy (sám světe div se) potomek světáků z Ostružna a Nezdic. Ta výstava byla skvělá, plná fotografií, knih, smluv, dokonce několika dochovaných hudebních nástrojů, avšak ku škodě ojedinělá. Oba jsme se s J.Novákem shodli, že uchování odkazu světáků je v místě jejich původu zcela nedostatečné a historické paměti není věnováno mnoho sil.. Přitom je proslavil nejen spisovatel Šumavy Karel Klostermann ve svém románu Světák z Podlesí, ale především Eduard Baas ve slavném a zfilmovaném Cirkusu Humberto. Jistě si nezaslouží tak malého zájmu paměťových institucí či místních zodpovědných a Šumava není jen hrad Kašperk, televizní Policie Modrava, úžasné výrobky místních sklářů, obr SeppRankl či mistr řezbář Karel Tittl z Velhartic…
V Laznech jsem navštívil žijícího pamětníka Václava Novotného, který jako malý kluk u cirkusů vyrůstal se svým dědečkem Václavem (celtmajstrem) a babičkou Annou (kuchařkou), kde mne hned zaujal, při vzpomínání nad starými fotografiemi, nápis – „Dělník u cirkusu dostává do těla, proto dneska každý chce dělat domptera.“ Zaujal proto, že právě z Lazen pocházel další slavný krotitel František (Franz) Kraml, který začínal jako světák a byl jedním z mála, jež se pílí vypracovali až na artisty(vedle již zmíněného V.Trubky, též např. Václav Lhoták, V.Novotný – později v USA, p.Lešák,Fr.Petlička,drezérTalmann aj.). Z bývalé expozice Muzea Šumavy je totiž často zmiňována i stará fotografie Franze Kramla v turbanu s popiskem krotitel slonů, kdy prokazatelně ale vystupoval i s medvědy a hlavně šelmami. Z nedalekého Strašína jsem zaznamenal info o jeho sourozencích s potomky, dokonce ulici na Soběšice s domem, kde se dodnes říká U Kramlů..PanNovotný byl dojat, když jsem ho propojil po 70 letech se starou artistickou rodinou Wolfových a s příběhem svého tatínka Karla Fraňka –trombonisty přispěchala také manželka Alena Novotná. Zkrátka světáci jsou tu na každém kroku!!
Dochovalo se většinou díky buditelským učitelům, patriotům a muzejníkům i poměrně dost humorných (či v menší míře naopak smutných) vyprávění z cest těchto světoběžníků jako např. ta ze Stach na Strakonicku. Zde se traduje, že když Kryštof Kolumbuspřistál u amerických břehů, měl k němu jako jeden z prvních přistoupit chasník a přivítat ho slovy ´Pěkně vítám! Já jsem ze Stach a hraji tady na basu..´, jak připomíná E.Bass ve svém Cirkusu Humberto. Faktem je, že bohatství stašských světáků se odrazilo na stavbě i vybavení místního 50 metrů dlouhého farního kostela, který pro nadměrnou okázalost a velikost závistiví sousedé nazývali hovadský. Z nedalekého Rohanova pak historka o strašidelném šramotu v podkroví pokaždé, když se vrátil živitel a vyložil na stůl vydělané peníze „to bída se vykrádala někam pryč, než se penízky rozkutálely a ona se zas v chalupě uvelebila“.
Rozhodující vůdčí úlohu a postavení měli vždy kapelníci, kteří si vždy přes zimu většinou v hospodě zkoušeli a vybírali do svých orchestrů (někdy i za úplatek a povětšinou i za půjčky na cestu) muzikanty. Oni byli ve spojení a najímáni od cirkusových principálů a veškerá zodpovědnost jak za hru, tak za chování jejich lidí šla za nimi. Byli schopnými manažery, psychology i mnohdy duchovními či otcovskou útěchou a autoritami. Vyjmenovávat všechny nelze, no připomenout některé ano: Karlové Polata a Chalupný, Urban Pánik, Bohumil Zíka, Tomáš Rožánek, Františkové Pešek, Marek, Kojzar a Růžička, nebo Jan Mareš s Josefem Vápeníkem. Dokonce ředitel jednoho z největších cirkusů té doby Gleich býval před tím, než se stal direktorem nejdříve sám kapelníkem.
Čest jejich památce neboť tradici světáků po roce 1989 vystřídali pendleři..
© Mgr.Pavel Vaculík, etnolog, K.Vary
Kraml Kašperky
Podlesí Krone
světáci ze Strašic u Medrana
Zdroje:
Novák J. – výstava Světáci – s cirkusem do světa, zámecká galerie Žihobce, 12.7-31.8.2022
Hodboďová H. – O šumavských světácích, 1974, in: Vimperské aktuality
Klostermann K. – Světák z Podlesí, 1905
Režný J. – Za chlebem do světa, Muzeum Volyně, 2011
Michal V. – Světáci, Růže, České Budějovice, 1969
Šafránková I. – Šumavští muzikanti ve vzpomínkách Karla Polaty,RegionAll, Plzeň, 2012
www.lamberskastezka/svetaci ; www.kudlanka.cz; www.sumava.cz; www.stachy.net
Ulrychová M, Pošumavští světáci – čeští muzikanti v cirkusových kapelách, DP
Chmelík J. – Ze života Cehnic a jejich světáků, Cehnice, 2012
Mandák F. – Světáci-cirkusáci, Stachy-nahlédnutí do minulosti, Stachy, 2004
Bass E. – Cirkus Humberto, 1941, Fr.Borový, Praha
Hasse K. – Cirkusácké živobytí, ÁKA, Praha, 1991
HejlekJan– Čeští cirkusáci ve světě, in: Okno do světa č.42roč.1940, Orbis Praha
Neúplný seznam cirkusů, ve kterých hrály šumavské kapely světáků:
Charles, Krone, Gleich, Sarrasani, Medrano, Busch, Hagenbeck, Pinder, Amar, Adolf Maine, Jansky, Kreiser-Barum, Viktor, Heimann, Alfréd Schneider, Franconi, Strassburger, Kludský, Volf, Heppenheimer, CirqueNationaleCassuli, Barlay, Sidoli, Korona, CortyAlthoff, Vilém Althoff, Konrádo, Barum, Olšanski, Holzmüller, Fischer, Orlando, Scott, Knie, Altenburg, Belli, Hiver, Schumann, Henry, Central, Alaska, Beneweis, Lobe, Bergmann Madsen, Schmidt, Barbetabeli, Continental, Liliput, Columbie, Black Star, Buffalo Bill, Mertano a mnohé další
Autor článku: Mgr. Pavel Vaculík